Část 2 ... pokračování... Žena na mateřské, a později i rodičovské "dovolené" má snahu vyjít z bludného kruhu hovínek, mlíka a blinkání, ale nemá moc z čeho čerpat. Její hlavní náplní práce a její šéf je teď její dítě. A to velí, že si chce prohlížet jednu knížku každý den pořád dokola. Navíc v prvních měsících, vlastně skoro celý první rok (někdy i o dost déle) ani nemluví! To je pro ženu, která do té doby říkala víc jak 16 tisíc slov denně a je zvyklá od svého muže na zapojení se do konverzace (rozuměj: "Hmmm", "Vážně?" a "Jojo, vim") přímo likvidující! Proto si matka najede na svůj vnitřní monolog. Později se i odváže, protože jí vlastně nemá kdo posuzovat a oponovat a klidně si nahlas, vstříc malinkému němému dítěti, říká věci jako: "Tak pojď jdeme luxovat", "Ježiš vždyť jsme včera nevyndali prádlo z pračky!" nebo oblíbené v obchodě: "Počkej, co jsme to chtěli...?" Když už si matka najde chvilku na setkání
Příspěvky
Zobrazují se příspěvky z listopad, 2017
- Získat odkaz
- Další aplikace
Část 1 Když jste na mateřský, zakrní vám mozek. A kdo říká, že ne, tak kecá. Někdo vám může tvrdit, že při mateřský vystudoval tři vysoké školy s vyznamenáním, naučil se plynně persky a gruzínsky a do toho každé úterý chodil na kosmetiku a každý čtvrtek na jógu. Zkuste se ale jakékoli matky (natož pak kojící matky) zkusmo zeptat, co si myslí o nové superturbo řasence, o čem byl poslední film, na kterém byla v kině nebo kolik je 4x8 a garantuji vám, že na vás bude koukat s otevřenou pusou a výrazem lenochoda po lobotomii. Ano, žena, která se stará o malé dítě žije v jakési bublině, ve svém světě, který se točí okolo kojení, blinkání, přebalování, dětských doktorů, bezesných nocí a v poslední řadě taky někdy i jídla. Nutno říct, že s věkem dítěte ubývá kojení, blinkání i přebalování. Dokonce i na jídlo dojde častěji, protože dítě z prvních rozmixovaných blevajzů sní tak maximálně dvě lžičky, takže směle dojídáte "první mrkvičky", rozmixovanou brokolici (to je obzvlášť velká
- Získat odkaz
- Další aplikace
Znáte to, někdy máte pocit, že děti pořád jenom peskujete. To je samý: 1) Nestrkej si ruce do nosu, když jsi se hrabal v hlíně/kočičím hovínku/neidentifikovatelném blevajzu....! 2) Nestrkej si ruce do pusy, když sis před chvílí utírala na záchodě zadek, nejdřív si umyj ruce! 3) Neblbni v tý vaně nebo uklouzneš! 4) Přestaň si sedat Valerii na hlavu! 5) Nebouchej Jindru do oka/do krku...! 6) Nesahej do záchodu! 7) Vezmi si čepici, venku je zima! 8) Vezmi si čepici, venku svítí sluníčko! 9) Pojď hned ke stolu, máš tam už dávno oběd/večeři (+ variabilně: vystydne ti to)! 10) Nesahej na tu zeď mastnou rukou od jídla! Pravidelný cyklus těchto hlášek mě dokonce přivedl na myšlenku nahrát si je a pak je jenom pouštět dle potřeby. Ale to, že moje dobře míněné rady nejsou jen tak do větru potvrzují tyto důsledky: 1) Bolák v nose 2) Střevní chřipka 3) Rozbitá brada, a když se to skoro zahojilo tak podruhý rozbitá brada 4) Brekot obou dětí, že si Jindra nemůže Valerii sedat na hl
- Získat odkaz
- Další aplikace
Kdybyste se náhodou pokoušeli léčit chřipku nebo virózu v jakémkoli stádiu přísuny alkoholu, tak to nefunguje. Mám mnoholeté zkušenosti, měnila jsem druhy i množství alkoholu, přidávala citron i med a výsledkem bylo: - 1x zápal plic - 6x ztráta hlasu - 20x zvýšení teploty z horkého nápoje tak, že jsem musela otevřít okno a nemoc se ještě prohloubila - 20x nemoc probíhala tak, jako bych se vůbec neožrala - 2x mi bylo druhý den tak zle, že mi nějaká nemoc byla úplně jedno No budu to asi ještě zkoušet dál, přeci jen na ten jeden večer, kdy probíhá léčba, to zabírá.
- Získat odkaz
- Další aplikace
Kluk, jehož kašel připomíná zadřený motor traktoru. Sourozenci se dvěma lesklými proužky pod nosem, kterým nudle volně skapávají na triko a na podlahu. Dítě neurčitého pohlaví, jehož barva pleti připomíná žábu. Bezvládná chroptící holčička s kruhy pod očima v náručí své matky. Ne, to není začátek amerického céčkového hororu. To je běžné osazenstvo čekárny v období chřipek. Páteční kontrola u lékaře proběhla dle očekávání. Už jen lehce pokašlávající dcera vběhla jako uragán do čekárny plná očekávání, že si pohraje s hračkama, se kterými si před chvilkou hrály výše zmíněné děti, natěšená, že je konečně někde jinde než zavřená doma. Po hodině a půl čekání jsme přišly na řadu. Dcera dostala bonbonek a celou noc prochrchlala kašlem připomínajícím zadřený motor traktoru, já dostala rýmu, která mi volně skapává na triko. Připojuji fotku našeho stolu, toto zátiší naaranžovala ráno dcera.
- Získat odkaz
- Další aplikace
Už je to tu. Napsala jsem před chvílí svůj první příspěvek na blog. Vůbec nevím co s tím, jak se to ovládá, co a jak mam dělat a doufám, že se brzo zorientuju, ať si neudělám ostudu. Nemám ambice psát nějaké sáhodlouhé články, ale tento úvodní bude trochu delší. Pro úvod něco o mě, abyste se pak zorientovali v tom, o čem vůbec budu psát. Mám dvě děti - tříletou holku a pětiletého syna. Přinášejí mi tolik radosti do života, že z toho někdy musím zvednout hlas hodně vysoko, aby byl můj názor v tom řevu doma slyšet. Chodí zatím oba do školky a já jsem nastoupila zpět do své práce, zatím na půl úvazku a částečně z domova. Ono "částečně" se docela protahuje, když jsou děti nemocný. To si je pak hezky užívám doma a u toho ještě pracuji, což tříbí mé manažerské organizační dovednosti, čechrá mé nervy a večer čistí mou lednici od alkoholu. Přemýšlím, zda mám svému muži říct, že jsem si založila blog. On ten blog bude totiž taky někdy o něm. Pro jistotu hned na úvod napíšu, že
- Získat odkaz
- Další aplikace
Život matky od rodiny mi nepřipadá nijak zajímavý. Některé situace jsou veselé, vtipné, smutné, k vzteku... člověk to musí brát s nadhledem, protože jinak by se zbláznil. Začala jsem své postřehy a historky psát na Facebook a byla jsem vyzvána, abych si založila blog. Tak je tu. Tak si to užijte se mnou. Teď ovšem vůbec nevím, co budu psát na Facebook...