Ze života matky

Chřipka Znáte to, bolí vás hlava, svaly, jste unavení a nejraději byste se zahrabali do peřin v posteli. Jak to ale vypadá, když má chřipku celá rodina? Valerie (3,5 roku) a její chřipka: první den vysoká horečka, což jí nebrání vůbec v ničem, takže si hraje, hopsá, běhá, ale je víc unavená, takže pořád kňourá a fňuká. Pořád myslím každých 5 minut. Celý den. Na doporučení, ať si jde odpoledne aspoň na chvíli lehnout přichází záchvat s křikem: "NEbudu spinkat! NEBUDU! Nechci si lehnout! Nejsem unavená!" Večer má skelný pohled, odkapává jí volně slina i nudle na triko a kňourá nonstop. Usne ve vteřině, kdy jí položím do postele. Druhý den má žlutou rýmu a kašel, který se v průběhu 14ti dnů prohlubuje a prohlubuje, ale jinak se chová jak fretka nadopovaná cukrem, protože se doma nudí. Jindra (6 let) a jeho chřipka: Je unavenej, polehává, jednou za hodinu až dvě má asi dvouminutový záchvat energie - hopsá, běhá po bytě, blbne, aby pak opět unaveně polehával. Večer

Ráno Každé ráno se snažím v předsíni vypravit své dvě děti do školky. Každá matka ví, jaká je to v zimě zábava, hledat všechny ty rukavice, čepice a šály, jakou to dá práci všechno to nacpat na děti a ještě správně trefit co kterému dítěti a na jakou končetinu patří. Jednomu dítěti pomůžete nandat rukavice a když pomáháte druhému se šálou, první si rukavice zase sundá, protože nemá dopnutou bundu až po bradu. Pomáháte opět prvnímu dítěti navlíct rukavice a zatímco druhému hledáte čepici (byla v prachu pod botníkem), první si rukavice opět sundá, protože jak si dopnulo bundu po bradu, tak ho tam tlačí zip. Když odmítnete potřetí prvnímu dítěti pomoct s rukavicema, to upadá do hysterického pláče a začne se válet po podlaze. Do toho začne druhé dítě křičet, že to nechce už zase poslouchat a že jde ven. Bez bot. Jakmile odemkne Jindra vchodové dveře, během půl vteřiny (řekla bych, že i rychleji) přiběhne kocour, začne se lísat a dělá na nás oči, jakože minimálně týden nežral. Jindra z

Krásný den s dětmi Byla jsem osočena, že si pořád jenom stěžuju, tak jsem se rozhodla, že napíšu o dni, který jsem si s dětmi opravdu užila a byl super. Ráno jsme vstali, Valerie se tentokrát jen maličko vztekala, že chce, abych jí odnesla do koupelny. Oblíkala se sice dlouho, zpívala si u toho a tancovala, ale nakonec se jí to podařilo. Je pravda, že má kašel a byla bych raději, kdyby se oblíkla dřív, ale neměla jsem čas to řešit, protože mi zatím Jindříšek donesl další várku rozbitých hraček a věcí, takže jsem si krásně procvičila mozkové závity přemýšlením, jak se mu to mohlo podařit rozbít a zda to půjde nějak opravit. Na připravený kartáček na zuby si Valerie dala pořádně pasty, aby měla zoubky, tričko i umyvadlo pořádně vyčištěné. Pošťuchování u snídaně neproběhlo, protože než se Valerie oblékla a vyčistila si zuby, už jsme si s Jindrou dávno hráli. Valerie byla zvědavá, jak si hrajeme, pořád za námi běhala a udělala krásnou drobkovou cestičku o šířce cca 1,5 metru od kuchy

Koncert  Jednou za čas je potřeba trochu se odreagovat od každodenního shonu. Jednou z příležitostí, která se nám naskytla byl koncert v nedalekém kostelíku, navíc vstupné bude věnováno na Tříkrálovou sbírku. O důvod víc se jet podívat. Sednout si do lavice v přítmí kostela, zavřít oči a nechat se unášet klidnou hudbou varhan, houslí a violoncella. Absolutně vypnout a nic neřešit... To bychom ovšem nesměli jet s dětmi. Do kostela jsme přijeli brzy, abychom si zajistili pěkná místa na sezení. Dokonce jsme přišli mezi prvníma a obsadili první řadu. Super, to krásně uvidíme. Uvítal nás pan farář, kterého jsme viděli opravdu dobře. Ostatní hudebníci (u varhan se to dá předpokládat) ovšem hráli z kůru (to je ten balkónek vzadu v kostele, kde jsou varhany). První dvě skladby to děti hodně řešily, kde že to hrajou, proč nehrajou dole u nás a Valerii zaujalo, že pan houslista má bílé vlasy a vousy (to jediné bylo zdola vidět) a neustále to opakovala. Před každou skladbou (rozumějte - v tic

Koupání Přepis toho, co slyším, že se můj muž přes hluk v koupelně snaží říct dětem při večerním koupání. Dost se divím, že to zvládá s ledovým klidem. Prý ho to stálo ale hodně, hodně přemáháni: "Svlíkejte se" "Kdo jde čůrat? Vája jde taky čůrat. Ne Vájo, jdeš čůrat, protože jinak se zase počůráš ve vaně" "Svlíkejte se" "Neskákej" "Necákejte tady!" "Nech toho" "Vájo, nestrkej hlavu Jindrovi do zadku!" "Jindro, nestrkej Váje hlavu do zadku! Teď jsem to řikal!" "Nestrkej do Vájy! Podívej, teď spadla!" "Co tam děláš pod tou vodou?" "Nepij to, jsou v tom bubliny!" "Kdo jde první z vany?" "Neskákejte!" "Necákejte, je to tady úplně mokrý, uklouznete!" "Tak první jde Vája" "Tak první jde teda Jindra" "Ne, nemůžete jít oba spolu, já vás neunesu" "Achjo" "Neskákejte tady, je tady mokro a uk