Rady, jak se nebát létat letadlem

Když někomu řeknete, že se bojíte lítat letadlem, rozdělí se ostatní lidé na dva tábory. 

První vám budou říkat:

"Vždyť to nic není!"

"Je to bezpečnější než jezdit autem!"

"Je to bezvadný koukat na svět z výšky!"

"Je to super, protože to ušetří spoustu času!"

"Jen se uvolni a užívej si to."

"Prosim tě!" (následují zvednuté oči v sloup)

"To si zvykneš."

Pro první skupinu mám tento vzkaz: Mám z lítání hrůzu a celou dobu vím, že letadlo spadne. Jen není úplně jasný, kdy přesně. Mám závrať. NIKDY!!! si na to nezvyknu a už vůbec si nebudu lítání užívat, ani kdyby mě nadopovali drogama a do letadla odnesli v komatu nebo mě přepravovali letadlem zpopelněnou. Až budete bezmocně v panice padat v letadle několik (desítek) vteřin k zemi, tak si vzpomeňte, jak je to bezpečnější než jezdit autem.

Druzí vám budou říkat:

"No ty vole já se divim, že vůbec někam letíš!"

"Já nikam nelítám, je to děsný!"

"Jednou, když jsem letěl/a, tak mělo letadlo takovou turbulenci, až jsem myslela, že padáme!"

"Mě je v letadle vždycky blbě."

"Posledně jsem problila půlku z desetihodinovýho letu."

"A co děti? Jak to zvládnou? Ty budou asi dost nesnesitelný, co?"

"Viděla jsi poslední díl Leteckých katastrof?"

"Nebojíš se bombovejch útoků?"

Pro druhou skupinu mám vzkaz: Koukala jsem na dost dílů Leteckých katastrof, takže vím, že letadlo může spadnout kvůli jakýkoli blbině - například, když se ko-pilot uprdne, ze smradu v kabině omdlí hlavní pilot, přičemž rukou omylem vylije kafe na letecký manuál, z toho zpanikaří letuška a proskočí okýnkem v první třídě. Navíc v letadle zkratuje zářivka. Jediný přeživší je pak šváb, který chtěl tajně emigrovat v podvozku letadla. Ale nepotřebuju to slyšet den před mým plánovaným letem.

Fascinujou mě naše děti, které nic z toho neřeší, sednou do letadla, stejně jako třeba do vlaku nebo autobusu, přistanou a ještě se u toho smějou, jak pěkně to letadlo drncá.

Příště se dozvíte, co mě osobně pomohlo se vyrovnat s lítáním :-)

První díl zde.
Třetí díl zde.